GERBERY
O gerberách se říká. že to jsou královny pastelových barev.
Jde o vytrvalé byliny s přízemní růžicí listů.
Domovinou gerber jsou jihovýchodní Afrika, Madagaskar, oblasti od Indie až po Nepál a Čínu a po jednom druhu najdeme i v Tasmánii a dokonce na Sibiři. Poprvé byly cestovateli nalezeny zhruba před 150 lety v jižní Africe a brzy se rozšířily i do Evropy.
Jak pěstovat gerbery?
Jedním z mála profesionálních pěstitelů gerber u nás je pan Vladimír Šaroun. Těmto květinám se věnuje už více než 20 let a v současné době má ve dvou skleních ve svém zahradnictví v Řevnicích u Prahy několik set rostlin.
„Gerbery jsou na pěstování poněkud náročnější než většina jiných květem okrasných trvalek. Trpělivému pěstiteli se však odmění mnoha jednoduchými i plnými květy ve výrazných, převážně pastelových barvách a odstínech od bílé, přes růžovou, žlutou, oranžovou, červenou až po temně rudou i v jejich kombinacích. Gerbery nakvétají podle teplot přibližně od února až března. Vrcholu násady květů dosahují v květnu až červnu a dokvétají až do začátku zimy. Mnoho jiných, takto dlouhodobě kvetoucích rostlin, nenajdeme,“ říká pěstitel.
V létě potřebují slunce a teplo, v zimě odpočinek v chladu
Gerbery nejsou vhodné pro celoroční pěstování v teplých bytech. Potřebují totiž dostatek čerstvého vzduchu a světla a chladné zimování.
-
Rozmnožovat gerbery v domácích podmínkách lze dělením trsů.
- K úspěšnému přezimování a založení květů potřebují zimování na světlém stanovišti při teplotách kolem 10 ˚C a ještě navíc – přibližně v lednu až únoru na období asi čtyř týdnů – snížení teplot na asi 5 ˚C a poté opět zvýšení na 10 ˚C.Při chladném zimování procházejí rostliny částečným obdobím klidu a nabírají síly na bohatou násadu květů na jaře. Pokud je zimujeme za vyšších teplot, jsou na-opak oslabené, náchylné k napadení chorobami a pokud zimu vůbec přežijí, nástup kvetení není spontánní.
-
Vhodný substrát a zálivka
Vzhledem k tomu, že gerbery jsou náchylné k různým houbovým chorobám, je nutné substrát před výsadbou dobře dezinfikovat, nejlépe propařením.
Gerbery jsou náročné i na kvalitu substrátu. Ten musí být výživný a dobře propustný. Použít lze směs kompostové zeminy, rašeliny a perlitu v poměru 4:2:1 s přídavkem vápence tak, aby pH výsledné směsi bylo kolem 5–6,5. Na trhu jsou i speciální substráty pro gerbery, ve velkovýrobě se pěstují také hydroponicky.
Pozornost musíme věnovat také zálivce. Substrát by se měl udržovat stále mírně vlhký a bez velkých výkyvů v zálivce (při přeschnutí rostliny rychle vadnou, při dlouhodobějším přemokření zase hrozí rychlé rozšíření houbových chorob).
Choroby a škůdci gerber
- Gerbery jsou náchylné k napadení houbovými chorobami. Nejnebezpečnější jsou houby Phytophthora cryptogena a Verticillium alboatrum, způsobující vadnutí a následné hnědnutí a odumírání celých rostlin. Při prvních náznacích napadení rostliny je nutné ji okamžitě zalít příslušnými fungicidy.
- Další častou chorobou je napadení květů a listů plísní šedou – (Botrytis cinerea), projevující se bělošedým povlakem na napadených částech.
- Nepříjemné bývá i padlí, i v tomto případě je nezbytné ošetření, tentokrát postřikem celé rostliny vhodným fungicidem.
Nejlepší prevencí proti všem houbovým nemocem je udržování rostlin v dobré kondici – to znamená pěstovat je na slunném, dobře větraném místě, přiměřeně je zalévat (nejvíce škodí přemokřování substrátu) a správně rostliny zazimovat.
- Z živočišných škůdců jsou gerbery nejčastěji napadány molicemi (malé bílé mušky), mšicemi a sviluškami (droboučké červené až hnědočerné „kuličky“). Škůdci se vyskytují nejčastěji na spodní straně listů, kde vysávají šťávy z buněk rostlin.
- Květy ničí i třásněnky, které mohou na rostliny také přenášet virová onemocnění.
Ochranou je opět postřik příslušnými chemickými prostředky či postřik yna bázi olejů.
Gerbera je komerčně významná. Jedná se o pátou nejpoužívanější řezanou květinu na světě (po růži, karafiátu, chryzantémě a tulipánu). Je také používána jako modelový organismus při studiu tvorby květu.